Kateřina Skalová, upraveno a doplněno 17. 2. 2026
 

Znáte to? Někdy se říká, že muži mají „obstarávat obživu“ a ženy „starat se o děti a domácnost“. A občas to dostane ještě tvrdší kabát: prý jsme na „mužské“ a „ženské“ práce biologicky naprogramovaní — takže vaření, úklid a péče o děti jsou přirozeně ženské, zatímco mužova role je hlavně vydělávat. A když vydělává, neměl by se prý doma „zapojovat“, protože už přece svou část splnil.

Nahlédla jsem do několika studií, abych se podívala, jaké bylo rozdělení v rolí v dřívějších či přírodních kulturách a obraz je mnohem pestřejší. Přes určité rozdíly v rozdělení práce mezi muže a ženy se nezdá, že neplyne, že by jejich role byl pevně a „přírodně“ rozdělené tak, že by péče a domácnost musely být ženskou povinností.

Historické okénko: role nebyly „vytesané do kamene“

Když se podíváme na archeologii a na některé lovecko-sběračské společnosti popsané etnografy, vychází z toho spíš tohle: nějaké dělení rolí často existovalo, ale nebývalo absolutní, neměnné ani všude stejné.

Jedna dobře archeologická studie popisuje asi 9 000 let staré pohřebiště, kde byl člověk pohřben s výbavou, která odpovídá kompletní „sadě“ pro lov a zpracování velké zvěře. Podle následných analýz šlo o mladou dospělou ženu. Jak autoři upozorňují, na americkém území bylo podobných nálezů více. Práce kolem lovu velké zvěře méně genderově vyhraněná, než jak si ji dnes automaticky představujeme (Haas et al., 2020).

Další autoři upozorňují, že ve všech známých společnostech lovců-sběračů sice existuje genderové dělení práce, ale často pružné; muži i ženy přispívají doplňujícími se způsoby. Typicky muži tráví více času lovem středně velké až velké zvěře — a často se vracejí s prázdnou, zatímco ženy tráví více času péčí o malé děti, sběrem rostlinné potravy a někdy i lovem menší zvěře jako spolehlivějších zdrojů. Zároveň ale autoři zdůrazňují, že ty role nejsou striktně deterministické a liší se podle kulturního kontextu – ženy mohou být schopné lovkyně a muži se mohou běžně podílet na sběru i péči o děti (Venkataraman et al., 2024).

Když se zapojí i otcové: Aka jako příklad, že „péče není ženská práce“

Silným protiargumentem vůči představě „muži se přirozeně do péče nezapojují“ je etnografický popis kmene Aka (Hewlett, 2001). U Aka je důležitou součástí obživy například lov do sítí — a do něj se zapojují muži, ženy i děti (Hewlett, 2001).

Hewlett popisuje i výrazné zapojení otců do přímé péče. Otcové Aka jsou od kojenců na dosah paže (drží je nebo jsou velmi blízko) po více než 50 % času měřeného během 24 hodin (Hewlett, 2001). Zároveň upozorňuje na něco, co zní až překvapivě současně: v mnoha společnostech mají muži ke konci dne méně povinností, zatímco ženy pokračují domácí prací a přípravou jídla — přesto muži bývají „k dispozici“ k péči o děti (Hewlett, 2001).

Je fér dodat, že Aka jsou spíš výrazný příklad než univerzální norma — možná i proto se o nich někdy mluví jako o „nejlepších tátách na světě“ (Moorhead, 2005). Pointa ale není v soutěži kultur. Pointa je v tom, že i když existují biologické rozdíly (třeba těhotenství a kojení), neznamená to automaticky, že péče je „přirozeně ženská“ a mužská účast je jen výjimka.

Není to jen o genderu: komunita, podpora a (ne)viditelná práce

I kdybychom připustili, že některé rozdíly v obživě nebo péči se v průměru objevují často, pořád nám chybí velký kus kontextu: v jakých podmínkách rodiny žily.

Část autorů připomíná, že lidé po velkou část historie častěji fungovali s širší rodinou poblíž (Hareven, 1985), což mohlo přinášet víc příležitostí k výpomoci ze strany celé komunity (Zemánková, 2021). Když se podíváme i na relativně nedávnou minulost, časosběrný dokumentární cyklus Manželské etudy naznačuje, že ještě za socialismu bylo běžné, že mladí rodiče určitou dobu žili ve společné domácnosti s rodiči jednoho z nich, než získali vlastní bydlení. Mělo to (dle mého názoru) své stinné stránky — ale prakticky to znamenalo víc dospělých v domácnosti a často i víc „rukou“ k dětem a chodu domácnosti (Česká televize, n. d.). Také Michlíčková & Španielová (2016) uvádějí, že pomoc prarodičů s péčí o děti (včetně bydlení a finanční pomoci) byla v bývalém Československu očekávanou a naplňovanou součástí mezigenerační solidarity. Zároveň zmiňují, že po roce 1991 data ukazují pokles ochoty „pomáhat kdykoli“ (Michlíčková & Španielová, 2016).

A pak je tu ještě jedna rovina, kterou si často neuvědomujeme, protože se „nedá vyfotit“: mentální zátěž. Tedy plánování, koordinace, rozhodování a průběžné hlídání, aby věci běžely.

V jedné rozsáhlé studii na vzorku 3000 amerických rodičů se tahle mentální práce ukazuje jako něco, co se typicky neštípe jen podle toho, kdo je muž a kdo žena, ale i podle toho, jaký typ úkolů jde. Autoři rozlišují dvě oblasti:

• každodenní (jádrové) mentální úkoly navázané na každodenní pohodu rodiny (typicky „myslet na“ běžný chod domácnosti, dítě, režim, jídlo, domlouvání, vztahy),
• a epizodické mentální úkoly, které se dějí méně často, dají se snáz odložit a týkají se hlavně údržby a financí (Weeks & Ruppanner, 2025).

Zajímavé je i to, jak se tohle „v průměru“ rozloží mezi rodiče: matky uváděly, že nesou výrazně větší díl každodenní mentální zátěže (79 % vs. 37 % u otců), zatímco otcové častěji přebírali epizodické úkoly (65 % vs. 53 % u matek) — a právě u epizodických věcí se častěji objevuje, že je rodiče popisují jako „sdílené“, někdy i tak, že je dělají oba (Weeks & Ruppanner, 2025).

A do toho vstupuje i poporodní období, kdy se ukazuje, že partnerská (a často i širší rodinná) podpora souvisí s psychickou pohodou matek. Důležitá přitom nebývá jen emoční opora, ale i konkrétní praktická pomoc — od péče o dítě po úlevu v domácích povinnostech (Razurel et al., 2013; De Sousa Machado et al., 2020).

Zároveň prospektivní výzkum u prvorodičovských párů naznačuje, že páry v těhotenství často očekávají egalitárnější rozdělení péče, než jaké pak skutečně nastane. Rovnější dělba péče o kojence po porodu přitom souvisí s nižším rodičovským stresem u obou rodičů — a u matek i s vyšší partnerskou spokojeností (Aviv et al., 2025).

Co s tím dnes?

Můj osobní pohled je, že rozdělení práce mezi partnery by mělo být buď takové, které vyhovuje oběma — anebo by aspoň časová i celková náročnost měla být rozložená přibližně rovnoměrně.

Proto mi nedává smysl model, kdy jeden partner po osmi hodinách práce „končí“ a druhému začíná druhá směna až do večera (či noci). A je vlastně jedno, jestli je žena také zaměstnaná, nebo je doma na rodičovské a pečuje o malé dítě (často i s nočním vstáváním). Péče a domácnost nejsou „volno“. Jsou to práce — jen jiného druhu.

Navíc dnes žijeme v podmínkách, které se od života v komunitách výrazně liší. Často fungujeme v nukleárních rodinách bez širší podpory, na rodiče (a zvlášť na matky) se kladou vysoké nároky na „správnou“ péči (validizace dětských emocí, trpělivé vysvětlování, hra s dítětem) a současně pořád existuje očekávání, že domácnost poběží hladce. Technologie část práce zjednodušují — ale rozhodně ji celou neodstraňují.

Proto mi dává smysl říct: jestli žena stojí o to, aby muž byl v péči a domácnosti aktivní, měl by se reálně zapojit. A pokud to z nějakého důvodu nejde, měl by ji aspoň podpořit v tom, aby si našla pomoc — ať už jde o výpomoc s dětmi, úklid, nebo třeba občasné jídlo z donášky.

Zároveň věřím, že není jediný správný model: pokud se dvojice dohodne, že jeden bude víc doma a druhý víc vydělávat, může to být naprosto v pořádku. Každé rodině může vyhovovat jiný přístup. Klíčové je, aby to nebyla povinnost podle pohlaví, ale vědomá dohoda, která oběma dlouhodobě dává smysl.

Zdroje

Aviv, E. C., Vavala, G., Pilgrim, M., Waizman, Y. H., & Saxbe, D. E. (2025). Prenatal expectations and postpartum reality: How gender egalitarianism in infant care division shapes parenting stress and relationship functioning. Sex Roles, 91, Article 78. https://doi.org/10.1007/s11199-025-01627-w

Česká televize. (n.d.). Manželské etudy [Dokumentární cyklus]. iVysílání. https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/

De Sousa Machado, T., Chur-Hansen, A., & Due, C. (2020). First-time mothers’ perceptions of social support: Recommendations for best practice. Health Psychology Open, 7(1), 2055102919898611. https://doi.org/10.1177/2055102919898611

Haas, R., Watson, J., Buonasera, T., Southon, J., Chen, J. C., Noe, S., Smith, K., Viviano Llave, C., Eerkens, J., & Parker, G. (2020). Female hunters of the early Americas. Science Advances, 6(45), eabd0310. https://doi.org/10.1126/sciadv.abd0310

Hareven, T. (1985). Historical changes in the family and the life course: Implications for child development. Monographs of the Society for Research in Child Development, 50(4–5), 8–23. https://doi.org/10.2307/3333860

Hewlett, B. S. (2001). The cultural nexus of Aka father-infant bonding. In C. B. Brettell & C. F. Sargent (Eds.), Gender in cross-cultural perspective (3rd ed., pp. 45–56). Prentice Hall.

Michlíčková, E., & Španielová, M. (2016). The parent and grandparent roles from the perspective of contemporary Czech grandparents. Studia Paedagogica, 21(2), 132–145. https://doi.org/10.5817/SP2016-2-9

Moorhead, J. (2005, June 15). Are the men of the African Aka tribe the best fathers in the world? The Guardian. https://www.theguardian.com/society/2005/jun/15/childrensservices.familyandrelationships

Razurel, C., Kaiser, B., Sellenet, C., & Epiney, M. (2013). Relation between perceived stress, social support, and coping strategies and maternal well-being: A review of the literature. Women & Health, 53(1), 74–99. https://doi.org/10.1080/03630242.2012.732681

Venkataraman, V. V., Hoffman, J., Farquharson, K., Davis, H. E., Hagen, E. H., Hames, R. B., Hewlett, B. S., Glowacki, L., Jang, H., Kelly, R., Kramer, K., Lew-Levy, S., Starkweather, K., Syme, K., & Stibbard-Hawkes, D. N. E. (2024). Female foragers sometimes hunt, yet gendered divisions of labor are real: A comment on Anderson et al. (2023) “The myth of man the hunter”. Evolution and Human Behavior, 45(4), 106586. https://doi.org/10.1016/j.evolhumbehav.2024.04.014

Weeks, A. C., & Ruppanner, L. (2025). A typology of US parents’ mental loads: Core and episodic cognitive labor. Journal of Marriage and Family, 87(3), 966–989. https://doi.org/10.1111/jomf.13057

Zemánková, K. (2021, November 19). První dny po porodu: Proč to mají dnes ženy těžší než kdykoli dřív. Strom života. https://strom-zivota.net/prvni-dny-po-porodu-proc-to-maji-dnes-zeny-tezsi-nez-kdykoli-driv/