Rodičovství není soutěž
Upraveno 11. 8. 2025
Někdy nám jiní rodiče dají nenápadně najevo, co všechno zvládají lépe než my.
Jako by se z rodičovství stala výkonová záležitost.
Každý máme jiné podmínky
Hodnotit rodiče jen podle vnějších znaků není úplně fér.
Někomu se narodí klidné, spavé miminko a má po ruce partnera nebo rodinu, která pomůže. Jiný má dráždivé dítě, které špatně spí, často pláče a vyžaduje nepřetržitou pozornost – a je na to sám.
Někdo má finanční možnosti zařídit si úklidovou službu či jinou formu pomoci, jiný ne.
Do vývoje dětí navíc vstupuje spousta věcí, které jako rodiče neovlivníme – genetika, zdravotní stav, zapojení širší rodiny, ale i prosté štěstí.
Když je doma nepořádek, nemusí to znamenat naši lenost
Vidíme-li u někoho doma nepořádek, neznamená to, že celý den „nedělal nic“. Možná místo luxování četl dítěti pohádky, byl s ním venku nebo spolu stavěli puzzle.
Někdo má dítě, které spí dlouhé hodiny a ochotně pomůže s domácností – a pak je snadné uvěřit, že „jde zvládnout obojí“.
Jenže jiní takové štěstí nemají. Rady typu „stačí si přivstat“ mohou vést jen k dlouhodobému spánkovému deficitu, který dnes odborníci považují za rizikový.
Vývojové milníky a chování dítěte nejsou měřítkem lásky ani péče
To, že dítě dosáhne určitého vývojového milníku později, více se vzteká, nebo se nechová očekávaným způsobem, neznamená, že rodiče selhali.
I rodič, který byl jako dítě zvídavý a vyrůstal ve vzdělaném prostředí, může být překvapen, že se jeho potomek vyvíjí jinak, než čekal.
Zažila jsem na vlastní kůži, že některé děti jiných rodičů byly při nabývání některých vývojových milníků – a přesto je to moje časem dohnalo či dokonce předběhlo.
A někdy nám otevře oči až narození dalšího dítěte, které se i přes podobnou výchovu vyvíjí úplně jinak než první. I mé druhé dítě se přes podobný výchovný přístup chovalo a celkově vyvíjelo jiným tempem a způsobem než první. Každé z mých dětí má nejen jiné silnější a slabší stránky, ale i odlišný temperament.
Kořeny v našem vlastním dětství
Naše vlastní dětství formuje, jakým rodičem jsme.
Kdo nezažil vřelou a podnětnou výchovu, může mít větší výzvu ji svému dítěti nabídnout.
Ale i to je součást cesty – a často nás to vede k tomu, abychom pro své děti vytvořili prostředí, které jsme sami postrádali.
Podobně i ti, jejichž rodiče byli přísnější např. ohledně úklidu, mohou mít pocit, že vzorně uklizená domácnost je jediným správným řešením i za cenu spánkového deficitu či naprostého vyčerpání.
Buďme laskaví – k sobě i k ostatním
Je v pořádku být hrdý na své dítě i na sebe jako rodiče.
Ale s hodnocením druhých buďme opatrní – často totiž neznáme celý jejich příběh.
A buďme shovívaví i k sobě. Většina rodičů své děti miluje a dělá pro ně to nejlepší, co v danou chvíli dokáže.
