Psycholožka pro rodiče

Aktualizováno 27. 3. 2025

Sama jsem zažila dvě naprosto odlišná šestinedělí a poporodní období. Zatímco to druhé, na které jsem byla i lépe připravená, lze označit za krásné a euforické, první jsem vnímala jako náročné období provázené spánkovým deficitem, obtížemi s kojením a spoustou nejistot. Protože jsme ani na vysoké škole tomuto tématu nevěnovali téměř žádnou pozornost, spoustu informací jsem musela získávat tzv. samostudiem.

Tento článek obsahuje nejprve trochu "teorie," na jeho konci je však možné dohledat i kontakty na odborníky nebo další odkazy, které mohou vnést do počátků rodičovství trochu podpory.

Pro mnoho rodičů jde o splněný sen a pokud vše proběhne dobře, narodí se jim klidné a spavé miminko, žena má dostatek podpory od okolí a další okolnosti tomu přejí. Období krátce po porodu mohou být krásné a euforické, jak tomu bylo i u mně po narození druhého dítěte. Během porodu se vyplavuje vysoké množství oxytocinu, tzv. hormonu štěstí. Pak ale jeho hladina klesá a kombinací působení dalších hormonů může dojít o psychickým potížím. Některé typy psychických obtíží (včetně těch mírnějších) se dle některých odhadů týkají většiny žen, viz např. zde 77: Psychika žen po porodu – 13 hříchů rodičovství, kde se uvádí, že až 80% žen.

K nejčastějším důvodům patří následující.

• Je to pro nás nová zkušenost, zvláště, pokud se nám narodilo první miminko. Pravděpodobně bude nějakou dobu trvat, než si vše "sedne."
• Pocity zodpovědnosti vůči miminku.
• Hormonální změny v těle.
• Dlouhodobý spánkový deficit.
• Poranění po porodu, často i jizva po císařském řezu, obtíže s hemoroidy apod., které nám komplikují běžné úkony.
• Porodní trauma (zejména pokud se vyskytly komplikace, které jsme nečekali, nad nimiž jsme neměli kontrolu, nepomáhají ani jízlivé poznámky personálu.
• Problémy se začátky kojení.
• Častý či dlouhotrvající pláč miminka.
• Výčitky, že se ještě nedostavila mateřská lásky.
• Nedostatečná podpora okolí.
• Pozornost rodiny koncentruje pouze na miminko, zatímco potřeby maminky ustupují do pozadí.
• Předpokládá se, že častěji dochází k psychickým obtížím u žen, které již nějaké zažily v minulosti.

Některé maminky to sobě a/nebo ostatním nerady přiznávají a mluví jen o tom, co vše zvládaly. Když sebereme odvahu a někomu se svěříme, může se stát, že si vyslechneme větu ve smyslu "hlavně, že jste zdraví, co by za to jiná dala," což téměř nikomu z nás příliš nepomůže. Na sociálních sítích vídáme usměvavé maminky s krásným líčením, nádhernými vlasy, dokonalou postavou i po porodu a naklizeném domově. Nesmíme zapomínat, že na internetu se často prezentujeme právě tak, jak chceme, aby nás ostatní vnímali, nemusí to však odrážet skutečnou realitu. S nepochopením se můžeme setkat i ze strany partnera, otce dítěte, který se nám jinak snaží pomáhat a maximálně nás podpořit. Je třeba mít na paměti, že ač je skvělé, pokud nás podpoří, v jeho těle neproběhly takové změny jako v našem včetně těch hormonálních.

Můžeme mít pocit, že všichni ostatní skvěle zvládají a že je s námi něco špatně, když jako jediné nezvládáme a ještě si stěžujeme. O svých prožitcích je však dobré mluvit, a to buď s někým, kdo má za sebou podobnou zkušenost, nebo kdo se v této oblasti pohybuje.

Na tomto místě bych ráda zdůraznila, že:

• když nám období po porodu připadá velmi náročné, je to zcela normální!!!
• Aby se maminka snáze naladila na mateřskou roli a budovala vztah s miminkem, je třeba, aby se sama cítila opečovaná a dosycená. Pokud má sama naplněny vlastní potřeby, snáze bude naplňovat potřeby novorozence. 
• Pro spokojenost miminka je důležité, aby byla spokojená i maminka. Pokud se pečující osoby necítí dostatečně zazdrojované, mohou to přenášet i na dítě a někdy se tak motají v začarovaném kruhu, kdy je miminko ještě plačtivější a maminka nešťastnější. Proto je důležité myslet i sama na sebe, snažit se alespoň v rámci hledat nějakou rovnováhu (dopřát si příjemnou sprchu, pustit si alespoň díl oblíbeného seriálu...).
• Je dobré přijmout své pocity bez hodnocení, zda jsou "správné" či "nesprávné,", "patřičné" či "nepatřičné." Naše pocity jsou zkrátka validní! Často nás upozorňují na to, že by bylo dobré něco změnit (více odpočívat apod.), mohou být ale i důsledkem hormonálních změn v našem těle a časem se upravit "samy." 
• Téměř NIKDY není tak idylické, jak to může vypadat na některých profilech na sociálních sítích.
• Pokud jsou ale naše negativní emoce příliš intenzivní či dlouhodobé, není ostuda vyhledat odbornou pomoc (psychologa, terapeuta, případně i psychiatra). 

Co může pomoci?
Za nejdůležitější považuji, ať na to maminky nejsou samy. Dříve žily maminky s malými dětmi v komunitách. Nebývalo zvykem, aby se jedna matka sama starala o sebe, dítě i celou domácnost. Nukleární rodina, kdy v domácnosti žije jeden dospělý pár s dětmi je celkem nový jev a zdá se, že k němu ani nejsme zcela biologicky uzpůsobeni. I porodní asistentka a psycholožka Kristina Zemánková uvádí, že "ženy nikdy nebyly v šestinedělí tak osamocené jako nyní" a připomíná staré přísloví, že na výchovu dítěte je potřeba celá vesnice (viz První dny po porodu, proč to mají dnes ženy těžší než kdykoli dřív?). Opakovaně jsem se setkala i s informacemi, že v historii byly matky s miminky umístěny do klidné části domu, tzv. kúta, kde zůstávala pouze ve společnosti dalších žen, ať v rámci rodiny, nebo tzv. porodních bab, které se staraly o  přípravu jídla, starší děti či samotnou ženu, (Kohutová, 2018; Dělnící života Šestinedělí | poporodní deprese | Stream). Jak porodní asistentka Anna Kohutová také upozorňuje, v dnešní západní společnosti se již na tuto tradici zapomíná, protože byla přerušena medicínským a technokratickým přístupem, kdy byl na ženy mj. vyvíjen celospolečenský tlak, aby se co nejdříve vrátily k běžným činnostem. Proto již ani matky neumí svým dcerám předat podpůrné zkušenosti (samy takovou podporu nedostaly, proto jí ani neumí předat dál). Navrhuje také tuto tradici obnovit.

Proto je zcela v pořádku hledat různé způsoby pomoci, nebo si zkrátka odpustit, že podobně jako náš zevnějšek, tak i naše domácnost třeba nevypadá zcela dokonale (minimálně do doby, než budou děti dost staré na to, aby nám s její údržbou pomohly).

Zejména v období šestinedělí je ideální, aby maminka co nejvíce odpočívala, zotavovala se po porodu a seznamovala se s miminkem. Je zcela v pořádku, když péči o domácnost převezme spíše partner-otec dítěte, který má i nárok si vybrat otcovskou dovolenou, případně i jiný člen rodiny nebo kdokoliv jiný, kdo má tu možnost. Pomoc rodiny či bližších přátel může být také velmi nápomocná a o to důležitější, kdyby partner z jakéhokoliv důvodu pomoci nemohl. Zatímco se maminka stará o miminko či odpočívá, jiná blízká osoba může donést jídlo, nebo pomoci poklidit domácnost. Není ani ostuda nechat si donést jídlo z restaurace nebo třeba z nedaleké školní jídelny (pokud maminka kojí, je pochopitelně důležité k tomu přihlédnout při výběru konkrétního pokrmu), nebo najmout někoho na úklid. 

Pomoc je důležitá i po šestinedělí. Přiznávám, že nejsem přílišným zastáncem striktního dělení ženských a mužských prací a myslím si, že by si péči o domácnost měli rodiče rovnoměrně rozdělit viz zde: Psycholožka pro rodiče - Blog - Mužské a ženské role. Na druhou stranu, pokud je to možné, je zcela v pořádku říci si o pomoc dalších lidí, aby měl i tatínek možnost se v klidu seznamovat s miminkem nebo si na chvilku odpočinout.

Pokud se láska k miminku nedostaví okamžitě, není nic ztraceno. Již vícekrát jsem se setkala s tím, že přišla až později. K (nejen) tomuto tématu se moc pěkně vyjadřuje MUDr. Andrea Šusterová Teorie citové vazby (attachmentu) - kde se vzala, čím je podložena a co vůbec říká?.

Platí to i v případě, pokud se trápíte, že porod neproběhl podle představ, došlo např. k separaci vás a miminka nebo odepření okamžitého bondingu (tzv. skin-to-skin kontaktu po porodu) a vy máte obavy, že to poškodí váš vztah. Ani tentokrát nemusí být vůbec nic ztraceno - vliv bondingu (nejen) po císařkém řezu rovněž zkoumala doktorka Šusterová, byť jsem její vyjádření k tomuto tématu našla po uze na instagramovém odkazu Instagram. Období těsně po porodu může být velmi intenzivní, ale trvá celkem krátce. I pak si ale můžete udělat náhradní bonding doma, nebo vše "domazlovat" kontaktním rodičovstvím - nošením v šátku či nosítku, společnou koupelí apod.

V případě potíží při kojení je vyhledat laktační poradkyni. Kvalita jejich služeb se ale může velmi lišit, na což upozorňovala např. MUDr. Eva Novák Doubravová v tomto článku Herbal capsules to increase breast milk production - their effects and risks je aktivní i zde Instagram a doporučuje obracet se zejména na LP proškolené v rámci Laktační ligy Kojení je právem dítěte i matky. Zkušenosti a podpora. Přestože však může kojení přinášet řadu benefitů, nestojí za to, aby se maminky příliš trápily, pokud se kojit nepodaří. K tomu se vyjadřuje např. MUDr. Andrea Šustrová zde: Benefity kojení: co opravdu víme - PoroPravdy Newsletter či zde: Sporné aspekty laktačního poradenství - Médium.cz.

V neposlední řadě je dobré najít někoho, komu se můžeme svěřit. Kdo nás vyslechne a nebude nás odsuzovat. 

Pokud vy sami znáte maminku, která se z výše uvedených či jiných důvodů trápí, nemusíte vždy hledat složité odpovědi na její trápení. Někdy stačí říci jen: "Jsem tu pro tebe," "vnímám, že to máš těžké," nebo se zeptat "jak bych ti mohla pomoci?" 

Odborná pomoc

Pokud jsou negativní emoce příliš intenzivní nebo trvají příliš dlouho, doporučuji vyhledat odbornou pomoc. 
Mezi odborníky, které mohu doporučit, patří následující. 

Tématem porodů i psychických obtíží po nich se věnuje např. psycholožka a porodní asistentka Kristina Zemánková – porodní asistentka a psycholožka | Strom života. Kristina se k těmto tématům vyjadřuje i níže (viz odkazy).

Podporu je možné vyhledat i zde: Úsměv mámy – Podporujeme ženy, které v mateřství zažívají duševní nepohodu. Dle informací na webu je zde možné získat podporu prostřednictvím peer konzultantek, tedy od žen, které jsou samy matky a jsou proškoleny k tomu nabízet pomoc dalším maminkám, je zde však možné navázat spolupráci i s psycholožkami a psychoterapeutkami. 

Nedávno jsem rovněž zaznamenala velmi zajímavý projekt psycholožky Terezy Sladké, která rovněž nabízí možnost konzultací, ale také síť podpory napříč naší republiky zde: Síť podpory | Podpora v těhotenství.

Maminkám po císařském řezu (i před ním) je věnována následující platforma, která mimo jiné poskytuje i kontakty na další odborníky cisarovnamcz — Bio Site.

Vypozorovala jsem, že některým maminkám po porodu více než konvenční způsoby terapie pomohla alternativnější forma, a sice kraniosakrální biodynamika: janadurtova.cz – Kraniosakrální biodynamika – Porodní asistentka.

Odkazy: 

Pokud by někdo s vyhledáním odborné pomoci zatím váhal, nebo mu zatím byla z nějakého důvodu nedosažitelná, doporučuji alespoň následující odkazy. 

Video o šestinedělí:
Šestinedělí | poporodní deprese | Stream

Maminkám s psychickými obtížemi po porodu doporučuji následující odkazy s kontakty na odbornou pomoc nebo alespoň s povídáním odborníků na toto téma.

Poporodní blues | Šestinedělky

Poporodní deprese | Šestinedělky

Poporodní úzkosti | Šestinedělky

Tématem porodů i psychických obtíží po nich se věnuje např. psycholožka a porodní asistentka Kristina Zemánková – porodní asistentka a psycholožka | Strom života. Kristina se k těmto tématům vyjadřuje i zde: 

První dny po porodu, proč to mají dnes ženy těžší než kdykoli dřív?

Co s pocity viny po porodu?

#21 | Podcast DVĚ DUŠE s Kristinou Zemánkovou o těhotenských a poporodních depresích - YouTube

Trauma ze všech stran #18 - O porodním traumatu s Kristinou Zemánkovou (youtube.com)

Pro rodiče obecně (nejen v období krátce po porodu) doporučuji i následující odkazy na relaxace a další podpůrné weby viz také zde Pro rodiče - Pro rodiče (nejen) citlivých dětí - Podpora pro rodiče.

Rodičovská Posilovna - informace, podcasty, webináře na podporu rodičů a jejích dětí.

Mrchy z pekel - YouTube. Velmi zajímavý podcast. V čem je dnešní rodičovství náročné, jak vznikají naše emoce,  proč se mnoho rodičů občas neudrží a zakřičí, jak si můžeme nechat pomoci. 

Zdeněk Šimanovský - YouTube. Kanál jednoho z mých bývalých učitelů. Ač může někomu připadat poněkud "ezo" a ani já sama se nezabývám tématy jako jsou čakry, doporučuji alespoň poslech relaxací či manter, které mohou zklidnit mysl.