Před každým svým porodem jsem prošla předporodní přípravou. Nejprve na předporodním kurzu, kde jsem se dozvěděla více o tom, jaký je běžný průběh porodu a jak ho lze podpořit, aby byl co nejhladší, nejpřirozenější a nejméně bolestivý, dle čeho vybírat porodnici, jak v ideálním případě komunikovat s lékaři či porodními asistentkami. Kdyby se mě do té doby někdo zeptal, jaké mám vlastně představy o porodu, vůbec bych nevěděla, jak odpovědět. Teprve tehdy jsem to začala tušit. Dotkli jsme se tam i toho, v čem může pomoci mít u porodu svoji dulu či porodní asistentku. Bohužel jsem kurz absolvovala krátce před porodem, kdy jsem již měla vybranou porodnici, kterou bych si dnes již nezvolila, navíc v době nejpřísnějších covidových opatření, která pravděpodobně ovlivnila průběh porodu. A při zpětném pohledu mi v kurzu chyběly informace, jak se připravit na možnost, že porod i přes přípravu neproběhne ideálně. Tím, že porod neproběhl ideálně, po něm následovala nedobrovolná separace (která nebyla nezbytná, patří ale ke zvyklostem daného zařízení) a nebyla tam dobrá podpora kojení, první týdny a měsíce s miminkem pro mě byly velmi náročné.

Před druhým porodem jsem absolvovala přípravu s vlastní porodní asistentkou. V průběhu těhotenství jsem s ní konzultovala své přetrvávající nejasnosti a možné scénáře. Měly jsme dost času spolu probrat mé představy. Na nic z toho ve státním zdravotnictví, alespoň dle mého názoru, ani nebývá příliš prostoru. Myslím, že i díky lepší přípravě, vhodnějším výběru porodnice a samozřejmě i souhrou dalších okolností (z nichž ne všechny můžeme ovlivnit) včetně toho, že jsem již byla druhorodičkou, proběhl můj druhý porod velmi rychle, téměř bez zásahů a bez separace od miminka. Celé šestinedělí jsem tak byla v euforii, která mi velmi pomohla toto náročné období zvládnout. 

Téma porodů mě velmi fascinuje doteď. Pro ženy jde o velmi transformační událost, byť ji každá může vnímat různě. Některá až jako magický zážitek. Jindy, pokud porod neproběhne ideálně a žena při tom není dostatečně podpořena, může být i traumatickým, což může velmi komplikovat sžívání se s miminkem a osvojování si mateřské role. Dobrou zprávou je, že tak jako tak se s tím dá pracovat, že i po nesnadném začátku lze mít s miminkem krásný vztah a mateřskou roli si užívat. 

Je skvělé, že u nás již vzniká skvělá komunita porodních asistentek, dul, lékařů a dalších lidí, kteří se snaží přinést do naší republiky větší podporu žen v období těhotenství, porodu i po něm. Sama jsem se rozhodla stát součástí této komunity. Přihlásila jsem se do kurzu pro lektory předporodní přípravy a jednou bych chtěla pomáhat budoucím rodičům s přípravou na porod i jejich rodičovskou roli. Do budoucna zvažuji i další (zejména terapeutické) vzdělávání, abych mohla podpořit i maminky po porodu v případě, že jejich porod neproběhl dle představ a ohledně jejich představ.