Psycholožka pro rodiče

Možná jste se také setkali s tvrzením, že „90 % porodu je o hlavě“. Zaznívá od lidí, kteří pracují s těhotnými ženami – například od některých lektorů předporodní přípravy, dul nebo porodních asistentek. Někdy se k tomu přidají i velmi odvážné sliby: že určité techniky „sníží počet císařských řezů o 50 %“ nebo „zkrátí délku porodu o polovinu“.

Tak co tedy víme: v čem psychika může pomoci – a kde už naráží na své hranice?

Článek, který jsem sepsala pro web TěhoDuše.

Vztek je přirozenou součástí lidských emocí – i u rodičů. Tento článek nabízí pohled na to, co vztek signalizuje, jak ho v těle rozpoznat a jak s ním zacházet bez výčitek a s větší laskavostí k sobě. Doplněno o konkrétní tipy a inspirativní odkazy.

Celá řada odborníků varuje před častým, nebo dokonce jakýmkoli používáním obrazovek dětmi – ať už jde o televizi, nebo dnes především o mobily a tablety. Někteří dokonce přirovnávají digitální technologie k „digitálnímu heroinu“. Na druhou stranu však výzkumy ukazují, že tato tvrzení nejsou tak jednoznačná. 

Jak to tedy je? Rozhodla jsem se zapátrat po některých vědeckých studiích (včetně metaalalýz porovnávajících data z více studií), abych zjistila, co z nich skutečně vyplývá a co naopak ne.

Znáte to? Někdy se říká, že muži mají „obstarávat obživu“ a ženy „starat se o děti a domácnost“. A občas to dostane ještě tvrdší kabát: prý jsme na „mužské“ a „ženské“ práce biologicky naprogramovaní — takže vaření, úklid a péče o děti jsou přirozeně ženské, zatímco mužova role je hlavně vydělávat. A když vydělává, neměl by se prý doma „zapojovat“, protože už přece svou část splnil.

Může mít dítě autismus, nebo se jedná o vysokou citlivost? Není vysoká citlivost známkou autismu? Věřím, že si tyto otázky položilo již více rodičů.
Zapátrala jsem a pokusila jsem na tyto otázky odpovědět. Zdá se, že pochopení podobností a rozdílů mezi vysokou citlivostí a autismem může pomoci při poskytování vhodné podpory a vytváření prostředí, kde mohou prosperovat obě skupiny. 

M-CHAT-R je screeningový nástroj, který pediatři plošně používají při osmnáctiměsíční prohlídce a který má rozpoznat případně zvýšené riziko rozvoje poruchy autistického spektra. Pokud se u našich dětí ono zvýšené riziko objeví, co to pro nás znamená?

Kdybychom viděli nadpis ve smyslu „Studie ukázala, že 90% pachatelů jí před trestním činem chléb,“ znamenalo by to automaticky, že chléb zvyšuje tendenci k trestné činnosti?
Během (nejen) rodičovství na nás ze všech stran skáčou různé rady ohledně výchovy na základě výzkumu. Pokud by někdo argumentoval tímto způsobem, ale žádný konkrétní výzkum by nedoložil, brala bych jeho tvrzení hodně s rezervou. Pak ale nastanou situace, kdy někdo studii doloží, ale jak se později ukáže, interpretuje ji po svém, vytrhuje její závěry z kontextu, nebo se ne vždy jedná o kvalitní studie. Někdy se i stává, že lidé poukazují na jedinou studii, která nějakým způsobem podporuje to, o čem se oni sami snaží přesvědčit ostatní, zároveň ale ignorují skutečnost, že řada dalších studií závěry té jediné nějakým způsobem vyvrací.

To, že je zde uveden příklad s chlebem, lze brát i s mírnou nadsázkou. Můžeme si namísto chleba představit jakékoliv styly výchovy, typy škol, ale třeba i potravinové doplňky.

Jak tedy poznat důvěryhodnost výzkumu?