Psycholožka pro rodiče

Celá řada odborníků varuje před častým, nebo dokonce jakýmkoli používáním obrazovek dětmi – ať už jde o televizi, nebo dnes především o mobily a tablety. Někteří dokonce přirovnávají digitální technologie k „digitálnímu heroinu“. Na druhou stranu však výzkumy ukazují, že tato tvrzení nejsou tak jednoznačná. 

Jak to tedy je? Rozhodla jsem se zapátrat po některých vědeckých studiích (včetně metaalalýz porovnávajících data z více studií), abych zjistila, co z nich skutečně vyplývá a co naopak ne.

Lidé často argumentují tím, na co jsme od přírody nastavení a někdy o tom přemýšlím i já. Jak je to ohledně rozdělení mužských či ženských rolí, o rozdělení práce a činností?

Může mít dítě autismus, nebo se jedná o vysokou citlivost? Není vysoká citlivost známkou autismu? Věřím, že si tyto otázky položilo již více rodičů.
Zapátrala jsem a pokusila jsem na tyto otázky odpovědět. Zdá se, že pochopení podobností a rozdílů mezi vysokou citlivostí a autismem může pomoci při poskytování vhodné podpory a vytváření prostředí, kde mohou prosperovat obě skupiny. 

M-CHAT-R je screeningový nástroj, který pediatři plošně používají při osmnáctiměsíční prohlídce a který má rozpoznat případně zvýšené riziko rozvoje poruchy autistického spektra. Pokud se u našich dětí ono zvýšené riziko objeví, co to pro nás znamená?

Zdá se, že jako maminky máme tendence se vzájemně srovnávat už podle toho, zda jsme jen počaly a porodily své dítě přirozeně, jestli plně či aspoň nějak kojíme. Následuje srovnávání, které dítě dříve mluví, zvládá nočník, kdo z nás má lépe naklizenou domácnost a tak bych mohla pokračovat dál. Zdá se také, jako kdyby někteří rodiče (nejen maminky) na základě těchto skutečností posuzovali, kdo z nich je „lepší“ či „horší.“ Ať proto, zda jsme jim předali naše vlastní „dobré“ geny, nebo díky našem výchovným metodám. Možná je to tím, že žijeme ve výkonové společnosti a již od dětství jsme zvyklí být za něco hodnoceni. Je to ale takhle jednoduché?

Kdybychom viděli nadpis ve smyslu „Studie ukázala, že 90% pachatelů jí před trestním činem chléb,“ znamenalo by to automaticky, že chléb zvyšuje tendenci k trestné činnosti?
Během (nejen) rodičovství na nás ze všech stran skáčou různé rady ohledně výchovy na základě výzkumu. Pokud by někdo argumentoval tímto způsobem, ale žádný konkrétní výzkum by nedoložil, brala bych jeho tvrzení hodně s rezervou. Pak ale nastanou situace, kdy někdo studii doloží, ale jak se později ukáže, interpretuje ji po svém, vytrhuje její závěry z kontextu, nebo se ne vždy jedná o kvalitní studie. Někdy se i stává, že lidé poukazují na jedinou studii, která nějakým způsobem podporuje to, o čem se oni sami snaží přesvědčit ostatní, zároveň ale ignorují skutečnost, že řada dalších studií závěry té jediné nějakým způsobem vyvrací.

To, že je zde uveden příklad s chlebem, lze brát i s mírnou nadsázkou. Můžeme si namísto chleba představit jakékoliv styly výchovy, typy škol, ale třeba i potravinové doplňky.

Jak tedy poznat důvěryhodnost výzkumu?